úterý 8. ledna 2013

Paranormal Activity

Ať už na paranormální jevy věříte nebo ne, tohle se stalo. Můžete pro to mít svá racionální vysvětlení nebo prostě věřit ve věci mezi nebem a zemí.
Teď opravdu nemluvím o stejnojmenném filmu. Mluvím o tom, že někteří z nás mají schopnosti, které většina ostatních nemá. Například moje sestra je skvělá kartářka. Ale nedělá to, nosí jí to smůlu. Což chápu.
Naproti tomu já tenhle dar nemám. Jen v několika málo případech ke mně ty karty promlouvaly. Možná se to rozvine, kdo ví. Vždycky jsem ale měla telepatické schopnosti. Jistě, někteří můžou namítnout, že když člověka známe dlouho a dobře, tak prostě víme, co nám chce říct. To nepopírám, vysvětlení by to být mohlo. Ale proč to funguje i u cizích lidí?
Intuice je pro změnu něco, co má každý. Jen ji mnozí prostě nepoužívají, snad si to ani neuvědomují. Tady můžu říct jen jedno jediné. Uvědomte si ji, poslouchejte ji. Dovede vás přesně tam, kam má a nikdy se nemýlí.
V posledních pár měsících si ale připadám už i já jako blázen. Věřím sice na posmrtný život, existenci andělů a jiných nadpřirozených bytostí, ale co se začalo dít už ani můj mozek nebere.
Po Petrově smrti se mi začal ve snech zjevovat. Nikdy mi nic pořádného neřekne. Prostě se jen směje. I když teď naposled mi tvrdil, že mrtvý není, prý je to jen drb. Ale kdyby se mi zjevoval jen on!
Jednou to byl můj děda z otcovy strany. Jednou babička. Nikdy nic neřekli. Ale nejděsivější návštěva byla asi ta, kdy jsem ve snu byla v Kostelci a naproti mě na pohovku si někdo sedl. Nikoho jsem neviděla. Po chvíli se tam ale objevila ruka, pak sukně. Dovtípila jsem se, že to bude nějaká hraběnka nebo někdo takový. Milá paní mi kynula abych šla za ní. Věděla jsem, že je mrtvá a nešla jsem. Naopak jsem se probrala hrůzou. Od té doby přicházejí mrtví jak se jim zachce a já si na jejich přítomnost ve snech zvykla. Do dnes ale nevím, co mi chtějí.
To, co se mi stalo v noci na dnešek mě zajímá asi nejvíc. Vzbudila jsem se násilím z hnusného snu a před očima jsem viděla hejno malinkých andělíčků a okřídlených koní. Nebyli větší než pár milimetrů. Myslela jsem si, že prostě jen blbě vidím. Mrkala jsem a byli tam. Pořád. Při bližším pohledu, div jsem neměla oči na zdi, jsem si všimla, že poletují kolem krásných ženských očí. Jeden z nich si snad všiml, že je vidím nebo co, byl to jeden z těch okřídlených koní. A přiletěl ke mně. Skoro až k nosu! A pak se vrátil do hejna. Stáda. Nevím co to bylo. Chtěla jsem se jich zeptat kdo to je. Ale asi neuznávají výměnu myšlenek nebo tak něco. A po pár minutách se rozplynuli.
Myslím, že jsou tady pořád. Snad jsou to moji andělé - ochránci? Kdoví. Někde jsem četla, že nějaký známý myslitel nebo tak někdo se uměl přivést do stavu mezi bděním a spánkem. V tomto stavu má člověk změněné chápání a on díky tomu mohl přijít na své objevy. Stalo se mi něco podobného a viděla jsem bytosti lidskému zraku skryté? Kdoví.
A ještě jednu věc jsem nezmínila. Předtuchy. Taky se vám stává, že prostě občas víte, jak věci dopadnou? Ne, že byste si to mysleli. Prostě to cítíte. Neumíte vysvětlit proč, ale zkrátka víte, že to proběhne tak a onak. A bum, vážně to tak dopadne.
Nakonec tu jsou takové ty maličké detaily, co se dějí každému z nás. Na FB se přihlásí někdo, koho máte rádi a jste v kontaktu. A vy prostě víte, jestli ten den napíše nebo ne. Vzpomenete si na někoho a on se ozve nebo ho potkáte. Podíváte se na mobil těsně před tím, než zazvoní. Jedete trolejbusem a zapomenete si doma jízdenku. Chcete se pro ni vrátit ale pak si to rozmyslíte. A zrovna tehdy narazíte na revizora.
Co si o tomhle tématu myslíte vy? Máte podobné zkušenosti? Nebo snad nějakou malou radu pro mou maličkost? Podělte se o svůj názor s námi ostatními!

Pa a pusu



vaše eLMo

pátek 4. ledna 2013

Návrat do minulosti

Je pátek večer. A já opět sedím s ntb na klíně a píšu. Ne, tentokrát vážně žádné odkazy, slibuju. :) Za posledních pár dní se nic moc nestalo. Byla jsem plavat se Zet a Filipem a bylo to super. Pak jsme šli na novoroční pizzu. Měli tam parádní malé lístečky s nápisem K ZABALENÍ VAŠÍ ŽVÝKAČKY. Po cestě domů na mě ale padla nějaká divná nálada. Nic mě pořádně nerozesmálo, ani Filip. Bylo mi bezdůvodně do breku a vydrželo to sakra dlouho. Celý ten den jsem se od něj jakoby odtahovala, utíkala. V restauračce jsem seděla vedle takové dřevěné stěny. Nebýt tam ta, tak sedím na protějším chodníku nejspíš. A přitom mi chudák Filip nic neudělal.
Vé se mnou teď nemluví, jelikož jsem jí řekla, že je zbytečné, aby chodila na tréninky, když z ní nakonec nebude instruktor. Minulý týden ještě měla být můj nástupce a příští rok převzít celé družstvo. Teď se rozhodla, že půjde na intr, což znamená, že plány o nástupci se zhroutily jako domeček z karet. A tak je třeba vymyslet plán B. Vždycky je dobré mít v záloze plán B. Na všechno.
Dneska na mě ale dost dýchá minulost. Po nějaké době se zase ozvala Klára. Myslím, že jsme konečně našly ten způsob, jak se spolu bavit aniž by to obsahovalo hádky, faleš, žárlivost a kdoví co ještě. Kromě ní se ale ozvala ještě Katka, aby mi napsala o mém bývalém, Davidovi.
Nějak se mi vybavily vzpomínky a začalo mi to chybět. On mi začal chybět. Byla to velká láska. Ještě před rokem jsme byli opravdu šťastní. Když nám zrovna jeho ex nedělala ze života peklo. Bohužel on z minulosti táhne dluh, který se týká i mně. Není schopný ho zaplatit a já už přestala hledat způsob, jak ho k tomu přimět, protože nic nezabíralo. Ani po dobrém, ani po zlém. David měl složitou povahu. Vždycky si dal poradit přesně těmi, kteří to s ním mysleli nejhůř. Respektive s těma, kteří při těch radách na něj vůbec nemysleli. A byl slibotechna.
Říkám si ale, že pokud se mi pořád vrací do života, asi ještě jeho úkol neskončil. Nebo můj? Možná je právě teď ten pravý čas, kdy konečně srovnáme účty a budeme se moct v klidu rozejít a žít své životy tak, aby mezi náma nebylo už nic špatného a nevyřčeného. Kdo ví?


Pa a pusu


vaše eLMo

čtvrtek 3. ledna 2013

Petice proti Klausově amnestii

Ahoj všichni!
Než se zase vrátím k tomu, co se děje kolem mě, je tady něco, co se děje kolem nás všech. Ano, mluvím o amnestii, kterou podepsal náš milý pan prezident Klaus. Nevím, jestli se snažil o tu pomyslnou třešničku na dortu a tak přišel s touhle šíleností těsně před tím, než mu skončí jeho pobyt na Hradě. Možná mu to dokonce přišlo jako dobrý nápad?
Nebudu moralizovat nebo shrnovat fakta. Mnozí ví, co pan prezident vyváděl za dobu své "vlády", kdo neví, není problém si vygooglit.
Ale amnestie? Prosím... Ti z vás, kteří s ní souhlasí, dále nemusíte číst. Ale vy, kdo jste proti tomuto počinu, vy kteří se zajímáte o to, co je pro náš národ to dobré a správné (a to byste měli sakra všichni), podepište tuhle petici. Je to jen minutka. Vyjádřete nesouhlas s tím, co se děje! Nebojte se projevit svůj názor a udělejte něco! Pokud budete jenom sedět a čekat co se stane, nikdy nepřijde náprava. Protože tím dáváte svůj hlas právě tomu, s čím nesouhlasíte.



Vaši potomci vám budou vděční...


Pa a pusu



vaše eLMo

středa 2. ledna 2013

Dotazník

Dneska jsem narazila na jeden odkaz na dotazník o nějakých kosmetických krabičkách. Já tomu sice rozumím jako koza petrželi a to jsem prosím pěkně holka, ale věřím, že dost z vás o tom už slyšelo. A i ti, kdo jsou podobně "postižení" jako já, prosím věnujte ty 2 minutky vyplnění. Já sama jsem ho vyplňovala a opravdu to je jen pár kliknutí. Sice nic nevyhrajete, ale budete mít dobrý pocit, že jste pomohli :)

http://www.survio.com/survey/d/vyzkum-boxy


Díky moc!!

Pa a pusu


vaše eLMo

úterý 1. ledna 2013

On a Ona. Přátelství nebo láska?

Ano, vím. Na tohle téma bylo napsáno už hodně. Dopředu říkám, že si nemyslím, že bych mohla přijít s nějakou novou myšlenkou. Na druhou stranu jsem vždycky narazila jen na články, ze kterých vyplývalo jediné: nikdo vlastně neví, jak to je. Tak to dáme všechno dohromady.
Napadlo mě 5 hlavních typů situací, které můžou nastat. Tak si to probereme pěkně jednu po druhé.
1) KAMARÁDI OD ŠKOLKY: Jasně, typické. Když se znáte od malých špuntů a jste pořád kamarádi, je skoro nemožné, aby přeskočila jiskra. Přece jenom takový kluk je pro nás holky něco jako brácha a kdo by chtěl chodit s vlastním bratrem, že? Ale takový bráchův kamarád, to už je jiné kafe :)
2) JEDEN ANO, DRUHÝ NE: Tohle se stává často, řekla bych. Mně třeba hodně často. Prostě jste kamarádi. Někdy lepší, někdy spíš známí. Někdy se označíte za nejlepší přátele. A pak to přijde. Jeden z vás začne vnímat toho druhého jinak. Motýlci v břiše, přiblbý úsměv, když se ten druhý ozve, no známe to všichni. Buď se k tomu nakonec přizná nebo to dusí v sobě. V tom případě se pak akorát trápí a nikam to nevede. A časem to prostě přejde. Když to přizná, uleví se mu. Otázka zní, jak to pobere ten druhý. Většinou to přátelství ovlivní, někdy nějaké skončí. V mém případě to ty dotyčné i mě vždycky přešlo a kamarádi jsme zůstali. V jednom případě, kdy jsem se mu nikdy přímo nepřiznala, se z nás po čase stali ještě lepší přátelé a moje hormony se uklidnily. On je dodnes mým dobrým přítelem. Vlastně si troufám říct, že všechny moje případy to posílilo.
3) ZKUSÍME TO: Jak už název napovídá, z přátelství vznikne láska, zamilovanost, náklonnost.. Něco takového. A opět tu máme dva scénáře. A moji trošku do mlýna. První scénář. Vy dva se do sebe opravdu zamilujete a prostě vám to vyjde. Žádná věda, no ne? Bude z vás krásný páreček. Netřeba dále rozvádět.
A nebo se stane toto. Jeden z vás bude opravdu vážně zamilovaný. Třeba i roky, tajně. Ten druhý o tom může vědět, nemusí. To není až tak podstatné. Ale naráz se zamiluje. Tak si řekne, jo zkusím to. Risk je zisk. A bingo, je z vás pár. Ale po nějaké době, v řádech několika málo týdnů až měsíců ten druhý zjistí, že to byly prostě jen hormony. Už k tomu druhému nic necítí, všechno opadlo. Nějaká přitažlivost nebo touha je fuč. A tak se dřív nebo později rozejdete. Důsledky? V mém případě jsme se spolu nebavili dva roky. A to jsem mu při rozchodu řekla upřímně, že prostě nic necítím. Až teď jsme k sobě našli znova cestu, ale nikdy to nebude jako dřív.
4) FRIENDS WITH BENEFITS: I tohle se může stát. V ideálním případě oba dva ví, do čeho jdou a nechtějí po sobě nic víc, než ty benefity. Pravidla jsou jasně dané. A stejně se to kolikrát zvrtne a pokračuje to jako v bodě 2 nebo 3. Horší už je, když jeden druhého využívá. Ví, že je objektem něčí touhy a jen aby uspokojil svoje nejzákladnější pudy, tak toho naivku využije. Tahá ho/ji za nos, říká přesně to, co dotyčný/á chce slyšet.. Takže tohle opravdu nedoporučuju. Zvláště citlivějším jedincům.
5) SLEPÝ UVĚŘÍ: Nic vám to neříká? Taky jsem se s tím setkala zatím jen jednou. Vlastně by se to časem dalo možná zařadit do některé z výše uvedených kategorií. A nebo taky ne. Funguje to asi takto. Jste přátelé. Nejlepší. A funguje vám to. Pak přijde situace, která to změní. Nebo se to prostě jen vystupňuje. Jeden z vás se přestane chovat jako kamarád. Začne to malýma pozornostma, které jsou normální. Pokračuje to, dárečky jsou tady pořád. Letmé doteky, nečekané telefonáty jen tak (chci tě jenom pozdravit), jste ten první člověk komu volá v podnapilém stavu, objetí, vodíte se jak můj s mojů... Až si toho okolí začne všímat a ptát se. "Vy spolu chodíte?" Ne, říkáte vy. Ale oni? "No nevypadá to tak, rozhodně se tak chováte." A pak se jednou vzbudíte a zjistíte, že vám vlastně chybí. Zakoukali jste se do sebe. Máte co dělat, abyste se s tím srovnali. A ten druhý? Tvrdí, že jste přece jen kamarádi, nic víc. Ale proč se tak nechová? Zůstává otázkou, proč to popírá. Nevidí to snad? Bojí se přiznat si to? Existují snad překážky, které jim brání být spolu? (Jo, překážky jsou totiž všude.)
A toto je přesně bod, kdy se rozhodne. Dostane odvahu, přizná si to a vztah bude pokračovat něčím výše zmíněným? Nebo budou oba svoji lásku skrývat za maskou přátelství? A je to vůbec láska nebo přátelství? Co myslíte?

Jak na nový, tak po celý?

Ahoj ahoj!
Jak u vás vypadá začátek třináctkového roku? Jste plní sil a energie, nebo na moje řádky mžouráte jen tak tak a společnost vám dělá pořádná kocovina? :) U nás to bylo docela zajímavé...
Mamka zmizela kolem sedmé, v půl osmé přišla Vé, tak jsme večer naťukli panákem ferneta. Pak se nastěhovala k PC, tak jsem se odporoučela do koupelny. Jelikož přišla v době, kdy jsem si líčila oči, nejsem si jistá, jestli jsem je nakonec nalíčila obě. Nejspíš jsem byla celý večer jako Marylin Manson. Naštěstí to nešlo vidět.
Po deváté jsme se vydaly k eN. S jednou zastávkou, pro "filipovicu" (Filipova silvovice). A koho nepotkáme? Moji mátinku, která opět pronesla to, co neměla. "A vzalas aj tu taštičku pro Vé?" Měla totiž narozky 30. prosince.. Zděsila jsem se, že prozradí víc než má, tak jsem jí odpověděla "Ano mami, ale Vé stojí vedle mě!" A maminka? "Aha? Sem myslela, že je to Zet!" No jo, rodiče v důchodovém věku :)
Jo, většinu večera jsme strávili na chatroulette. Co tam člověk najde za exoty, to by se jeden podivil. Ale bylo to fajn. Týpek s šátkem z Chorvatska, byl z nás trošku mimo. She Toast mu tvrdila, že je z Al Káidy a proto má určitě ten šátek, ptala se ho na všechno možné a týpek na nás zas mířil baseballkou. Sranda.
Když jsme vyšly do ulic, nestačily jsme se divit. Naše eN, dřív hrozně puritánská, alkohol kilometr od ní, cigaretu ani vidět, se nám nějak rozjela.. Slivovicu popíjela jak starý mazák, básnila o tom, jak by jela pařit, vylezly z ní i zkušenosti s cigaretama. Už jsem to nemohla vydržet, tak jsem s ní zatřepala "Kdo jsi a co jsi udělala s naší eN??" Měla pěknou náladičku.
O půlnoci jsme si připili dětskýma špuntama, na kterých jsem si odrovnala palec. Nakonec jsem to otevřela klíčem!! Ano, hotelovka se prostě pozná.
Po nějaké době jsme se vrátily k eN a She Toast se odporoučela. A tak zpátky na chattík. eN básnila o svém Pepikovi z Čáslavi. Co věta, to Pepik. Taky má znásilňovacího medvěda.
A tak jsme ulehly až o čtvrt na 7 s tím, že v půl 9 musíme vstávat, ať přijdeme rozumně domů. Už jsem skoro spala, když ty dvě nenapadlo nic moudřejšího, než můj spánek natáčet. Věta "Jdi do řiti, zdálo se mi o čičinkách" asi mluví za vše...
A co vaše silvestrovské oslavy? Stalo se vám něco nezapomenutelného nebo prostě praštěného? Pochlubte se!
Zatím mířím dohnat svůj spánkový deficit.


Pa a pusu


vaše eLMo :-*

pondělí 31. prosince 2012

Silvestr aneb co nám ten rok vzal a dal

Tak se zase hlásím. She Toast nemá co číst :-D Blíží se poslední večer roku. Někde se oslavy pomalu rozjíždí, někde je času... U nás to vypadá asi tak, že sestra (bydlí sama) si pozvala pár známých, tak bude slavit s nima.. Naše drahá maminka jde k bývalým sousedům a já mířím k eN. Náš byt zůstane pustý. Jen osmáci a křeček všechno prospí.
She Toast objevila další věc, kterou může umístit na blog, eN slintá po svém synkovi z Kutné Hory, vůbec to nevypadá, že by měl být konec roku.
A já? Já sedím u Einsteina2, v Petrově mikině a přemýšlím. Před pár lety byl Silvestr velká akce. Všichni na Klubovně, bývalo to vyhlášené. Já nebo Petr jsme to organizovali. Kde je těm dnům konec?
Tohle je vlastně první Silvestr bez něj. Teda ne fyzicky, vždycky někde byl, zlil se a pak se smál sám sobě, co zase dělal a s kým se porval. Dneska se na nás bude dívat už jen shora. Pijem na tebe, kamaráde!
Naopak loni byl Silvestr zajímavý. S mým teď už bývalým, jeho bývalou a její sestrou. To už vážně nechci zažít!
Celý rok 2012 byl zvláštní... Na začátku byl vztah. Na jednu stranu krásný, na tu druhou bolestivý. Moje nervy šly do háje, moje kila mizely. Naštěstí aspoň zdravý rozum zůstal. Jaro bylo krásné. Osamostatnila jsem se, bydlela s přítelem a s Petrem... Nejkrásnější období. Ale taky skončilo dramaticky. Stejně jako ten vztah. Už nikdy si na život nesáhnu. Já volala o pomoc. Volala jsem svého přítele a on nepřišel. Bolelo to, já v záplavě slz řezala, prosila ho o pomoc, ale nepřišel. Pomohli mi přátelé, hlavně Klára a Filip. Dodali mi sílu a já se začala pomalu dávat dohromady. A s ním všechno ukončila.
Zjistila jsem, kdo jsou ti praví přátelé. Léto bylo naše. Naučila jsem se, že když něco hodně chci, když se nevzdávám a jdu si za tím, nakonec se to podaří. A tak moje družstvo vyjelo na první závody. Prožili jsme nádherných 5 dní na táboře, pak přišla nezapomenutelná dovolená. Návrat do reality byl dojemný.
A pak přišla rána. Odešel. Petr si vzal život, 3 dny po svých narozeninách. Bylo mu 21. S tím přišlo další poznání. Někdy máme lásku opravdu vedle sebe a nevidíme ji, protože jsme zahledění někam, kde to nemá smysl, budoucnost. Nebylo nám přáno být spolu jako partneři, ale zůstaly vzpomínky na krásné přátelství. A snad i náš pejsek se má u nových páníčků dobře.
Tehdy, v nejhorších chvílích vedle mě nejvíc stáli Zet a Filip. Hlavně Filip. Nenechal mě utápět se ve smutku, donutil mě žít dál. Když se kostelem ozývaly slova faráře, držel mě za ruku, když se bílá rakev vzdalovala, stáli vedle mě. Nikdy jim to nezapomenu.
Zbylé tři měsíce už byly klidné. Sem tam nějaká pomluva od mých místních "fanoušků", pak jedna známá co měla neúmyslnou snahu rozhádat naši partu. A každý den pár vzpomínek na něj.
Co mi uplynulý rok dal a vzal? Vzal mi přítele, vzal mi iluze o jednom člověku, vzal mi naivitu a kus arogance. Dal mi vědomí, že mám pravé přátele, na které se můžu spolehnout. Dal mi naději, že bude zase líp. A hlavně mi dal chuť do života, chuť změnit co je špatně a bojovat o to, na co mám právo. A jak jste na tom vy?

Tak se s váma moji milí čtenáři pro letošek loučím. Pijte s Mírou, Frantou, Pepikem nebo s kým chcete. Nesnažte se dostat na záchytku, tam budou mít i bez vás hodně práce. :) A myslete na to, že cokoliv provedete, bude vaše ostuda. :)

Pa a pusu


vaše eLMo :-*